Hana Bubníková – Machatová

Nar. 31: července 1938

-         MS moderních gymnastek Budapešť 1963 – 4. místo ve víceboji, ve finále 4. a 6. místo

-         bronzová na MS v Praze 1965 ve víceboji, navíc ve finále 2. (dvojboj povinná a volná sestava bez náčiní) a 5. místo

-         MS Kodaň 1967 – 6. místo ve víceboji, navíc ve finále 4., 5. a 8. místo

-         trojnásobná mistryně republiky ve víceboji (1963, 1965, 1966)a několikanásobná mistryně v jednotlivých náčiních a bez náčiní

-        dvojnásobná vítězka Poháru MDŽ (1965, 1967)

-         Zasloužilá mistryně sportu

-         Do roku 1982 členka baletního souboru Státního divadla v Brně

Chronologie sportovních a uměleckých úspěchů Hany (klikni)

Hruď Hany Machatové neozdobil na prvním světovém šampionátu v moderní gymnastice v Budapešti v roce 1963 cenný kov. I tak se lvíček na československém reprezentačním trikotu stydět nemusel. V průběhu kariéry se na prsou Hany třpytila řada medailí z mezinárodních podniků.

Jiřina Langová – Machatová

Nar. 31: července 1938

-         absolutní mistryně republiky – 1959, v dalších letech pět titulů v jednotlivých náčiních

-         MS Kodaň 1967 – 10. místo, ve finále 8. místo

-         vítězka Poháru MDŽ (1963)-vzájemná podoba obou sester zavinila to, že ve všech publikacích je toto vítězství mylně přisouzeno její sestře Haně

-         Zasloužilá mistryně sportu

-         Do roku 1981 členka baletního souboru Státního divadla v Brně

Chronologie sportovních a uměleckých úspěchů Jiřiny(klikni)

Bylo vcelku jedno, zda Jiřina Machatová cvičila s náčiním či bez něj. Její výkon patřil vždy v soutěži k nejlepším.

Machatěnky okouzlily nejen metropoli pod Špilberkem.

Svými výkony v gymnastických sálech i na jevišti brněnských divadel okouzlily v padesátých i šedesátých letech metropoli pod Špilberkem. A nejen tu. V reprezentačním trikotu zářily i na světových šampionátech v Budapešti, Praze či Kodani. Stejně se protlačily v rodícím se sportovním odvětví do společnosti tehdy bezkonkurenčních ruských gymnastek. Jednovaječným dvojčatům Haně a Jiřině Machatovým učarovaly moderní gymnastika a balet. Jiřina se narodila o dvě a půl minuty později než Hana. Chodily záměrně stejně oblékané, stále spolu. Vidět některou samotnou se dalo přirovnat k zázraku. Prakticky celým životem procházejí jako jeden člověk. Jediným „poznávacím“ znamením bylo mateřské znaménko na krku Hany. To si nechala odoperovat...

I dnes bez sebe neudělají krok. Plné energie, veselé, akční. A stejně oblečené. Alespoň v barvě. Proč? Záměr to prý už není. Růžová je v kurzu. Příští rok poletí jiná barva. „Musí to přece vynosit...“

S Jiřinou (vlevo) a Hanou (vpravo) Machatovými nebyla nikdy nouze o legraci, na tréninku i v soukromí. Jinak tomu není ani nyní, při výchově dalších generací gymnastek

Vysoká diplomacie maminky stála na počátku sportovní i umělecké kariéry obou sester. Ve sportovně laděné rodině totiž hrál prim otec Oldřich, jenž hájil branku fotbalových SK Židenice, mistrů republiky pro rok 1929. Současník legendárního Pláničky celou kariéru lpět na svém statutu amatérského hráče. Když ve svých devadesáti letech přebíral v rámci mezinárodního zápasu na trávníku za Lužánkami ocenění, doslova šokoval stadion elegantním poklusem do středového kruhu pro pamětní plaketu. Maminka Jindřiška, která se v židenickém Sokole  aktivně věnovala gymnastice a atletice, musela v důležitém okamžiku zasáhnout. Otec totiž nebyl nakloněn přihláškám svých dcer ke studiu na brněnské taneční konzervatoři. „Tvrdil, že balet a herectví nás neuživí.“ vzpomíná Hana Bubníková. Kdo si hned vybaví jméno legendy českého sportu Vlastimila Bubníka, je na správné adrese. „Měly jsme ze Sokola výtečnou průpravu. Maminka nás navíc vedla k tomu, co sama považovala za velmi důležité a co sama dělat chtěla. Závodně jsme plavaly, tancovaly a cvičily v Sokole. Rok jsme se věnovaly skokům do vody,“ doplňuje Jiřina Langová. „Hrály jsme také na klavír. Podle přání maminky.“

Otcem sester Machatových byl Oldřich Machat, který získal s fotbalisty SK Židenice i mistrovský titul. Na snímku při oslavě jeho osmdesátých narozenin, Jiřina vlevo a hana vpravo.

Pohybově nadané studentky konzervatoře se v roce 1955 dostaly k umělecké gymnastice. Může za to jeden telefonát trenérky s upozorněním na rodící se čistě ženský sport. Tehdy vládl brněnské sportovní scéně, a nejen jí, hokej a fotbal. Čistě dívčí sport chyběl. Umělecká gymnastika měla později širokou velmi příjemnou podporu.

Machatěnky, jinak se totiž Haně s Jiřinou v Brně už od jejich dětských vystoupení v židenickém Sokole neřeklo, měly na přípravu k prvním gymnastickým závodům pouhé dva týdny. Šly do toho. Závodilo se v povinné sestavě bez náčiní a s jedním náčiním.  Jiřina cvičila se závojem a  Hana s míčem. Jiřina vyhrála oblastní přebor a  Hana pro změnu přebor republiky v dorostenách... „Na stupních vítězů jsme se pak často střídaly. Naší obrovskou výhodou byla baletní a pohybová průprava. Jako dvojčata jsme měly výhodu, že jsme se vzájemně podporovaly, pomáhaly si. Tak daleko bychom to asi nedotáhly.“  Jedna za druhou dýchala. Žádná z nich sama za sebe netrpěla na závodech trémou, ale o to více prožívala vystoupení sestry. Málokdy se povzbuzovaly, protože když byla jedna na place, druhá se za ni chvěla v šatně strachem nebo se připravovala na vlastní vystoupení.  Dodnes se na jejich vztahu nic nezměnilo.

Na mistrovství republiky v roce 1966 získala absolutní prvenství Hana (DOLE), Jiřina (NAHOŘE) dominovala sestavám bez náčiní.

V jejich vztahu snad funguje i nadpřirozeno, předtucha. „Byla jsem na chatě se synem a večer nemohla usnout,“ vzpomíná Jiřina neobvyklý příběh. „Vzala jsem si prášek. Ale jen, co jsem ulehla, pocítila jsem, že usnout nesmím. Hlavou se mi honila myšlenka, že bych ráno nemusela vstát! Druhý den jsem moje pocity pochopila. Na chatu za námi přijela neteř se zprávou, že Hana večer málem zemřela. Je totiž alergička a štípla ji lesní vosa. Byla už v kómatu, když ji našel manžel a zachránil ji masáží srdce život. To byla hrůza!“

Přestože je rozeznal jen málokdo, k tomu, aby se „občas“ zastoupily často nesahaly. „Lidé si nás často pletli, ale my jsme toho nevyužívali. Co kdybych udělala chybu a bylo by to na druhou?“ Hana před pár lety nemohla jako vyučující do hodiny tělesné výchovy na Masarykově univerzitě. Zastoupit ji šla Jiřina, do podrobnosti poučená, hned ale po příchodu  zamířila do pánské šatny...Při prezentaci v úvodu hodiny zase na Jiřinu koukala jedna ze studentek, když po ní chtěla slyšet její příjmení... Vždyť ji v tělocvičně vedla už třetí rok... Zastupovaly se výjimečně. Podrazy nedělaly. „Vždycky jsme chodily stejně oblékané. O hodně jsme přicházely, že... Byly jsme ale také dvojnásob vidět. Nemohly jsme si dovolit chodit třeba za školu nebo něco podobného. Byly jsme nápadné tím, že jsme byly dvě, takže jsem byly hodné a vzorné. A kromě toho jsme byly kolektiv. Když byl nějaký problém, tak jsme si ho vyříkaly. “

Spící krasavice od Petra Iljíče Čajkovského nabídla sestrám Machatovým překrásnou roli. Na snímku z představení vlevo Jiřina a vpravo hana.

Jako dvojčata se sestry Machatovy uplatnily v  mnoha exhibicích. „Hodně nás zvali do televize. Vystupovaly jsme v estrádách, užily jsme si velmi různorodá prostředí a potkávaly jsme zajímavé osobnosti. Dnes by se asi to, že jsme byly dvě, více mediálně využilo.“ V divadle se výborně uplatnily například v baletu Popelka v rolích zlých sester. V baletu Abraxas tančila Jiřina hlavní roli, Hana její stín. V baletu Stvoření světa tančily dva z trojice andílků. „Bylo to celé na špičkách a hodně výrazové. Po premiéře nám tehdejší šéf baletu Miroslav Kůra jen tak mimochodem při jízdě ve výtahu řekl: Teď jsem konečně viděl, co jsem v choreografii po výrazové herecké stránce chtěl. Byla to pro nás pochvala, které jsme si  vážily.“

Také  byla neuvěřitelná podoba obou sester i na obtíž. Jedny z prvních gymnastických závodů poznamenal omyl rozhodčích. Jiřinu, která nastupovala k sestavě,  chtěla vrátit rozhodčí s tím, že přece už cvičila... Přitom na ploše chvíli před tím nepředvedl sestavu nikdo jiný než sestra Hana. Vysvětlení se v tomto případě našlo docela snadno. Horší už byla situace na hraničním přechodu při zájezdu divadelního souboru Státního divadla Brno do tehdejší Německé spolkové republiky. Obě sestry měly, ne vlastním přičiněním, v cestovním pasu shodné fotografie. Vysvětlovat bdělým hraničářům, že to není jejich vinou, bylo skoro nadlidským úkolem.  Míru nepříjemnosti dokáží posoudit pouze pamětníci. Skutečnost, že zájezd si na hranicích užil nekonečných hodin nejistoty a čekání, pochopí všichni. Vše nakonec ale dopadlo dobře.

Státní divadlo v Brně bylo plných čtyřiadvacet let domovskou scénou sester Machatových. Čertice Hana (Vlevo) s Jiřinou (vpravo) zářily mj. v Nedbalově Z pohádky do pohádky.

Kombinace baletu a umělecké gymnastiky byla na jednu stranu tou nejlepší pohybovou symbiózou. Přinášela i některé strasti. Stalo se, že se na sestry Machatovy jako gymnastky  někteří  novináři dívali jako na profesionály. Vždyť v divadle dělají to stejné a berou za to peníze. To tehdejšímu pohledu na amatérský sport přece neslušelo. Ale: „Moderní gymnastika je založená trochu na jiném principu. Základ má sice podobný, ale nedá srovnávat s klasickým baletem. Byla naše obrovská výhoda, že jsme měly základ z klasického baletu, ale všechno ostatní jsme musely stejně natrénovat. Závodů tehdy nebylo tolik a tak jsme vcelku v pohodě stíhaly obojí. Po závodech v gymnastice bylo pro nás oceněním, když další den ráno nám na zkoušce souboru mistr Ogoun před celým souborem poblahopřál k výkonu na závodech.“

HANA BYLA PŘIJATA 1.1.1966 U PREZIDENTA NOVOTNÉHO

Dnešní moderní gymnastika sice staví zčásti na baletní průpravě, ale věnovat se naplno oběma odvětvím je nemožné. Ve vrcholném sportu se kombinace dokonce zakazuje. Balet potřebuje svou speciální přípravu a průpravu, stejně tak moderní gymnastika. Obojí vyžaduje vícefázový trénink. Sestry Machatovy pendlovaly mezi divadlem a tělocvičnou. Na to musí dnešní gymnastky zapomenout. „Balet byl pro nás prvořadý. Gymnastických závodů nebývalo tolik. Přibývaly až v závěru aktivní kariéry. Sladit obojí šlo docela dobře. Naše výsledky to jen dokazují.“

Reprezentační trikot oblékaly sestry Machatovy plných čtrnáct let. Jiřina s půlroční krátkou přetržkou. Byla prý zamilovaná a navíc ji rozladily poměry v okolí reprezentačního týmu. Vrátila se paradoxně. Nejdříve ji v reprezentaci nechtěli, pak prosili, aby se vrátila. Byť více než půlroku netrénovala, stačily dva týdny přípravy a svůj návrat na mezinárodních závodech v Českých Budějovicích v roce 1965 ozdobila umístěním v první desítce.

Sestry Machatovy  (jiřina nahoře, hana dole)

Sportovně-umělecký život sester Machatových je protkán nekonečným výčtem úspěchů. Přesto obě cítí, že se jedenkrát ve svém rozhodnutí zmýlily. Zúčastnily se konkurzu do Laterny magiky a jak jinak, vyhrály jej. Jenže daly přednost angažmá v brněnském divadle. Laterna magika pak slavila obrovské úspěchy na Světové výstavě v Montrealu. „Později jsme si uvědomily, že jsme mohly být v Laterně využity více jako dvočata. Ale dávaly jsme přednost kamennému divadlu a svou roli hrál i náš vztah k Brnu. Nikdy jsme ale nelitovaly, že jsme se nerozhodly jinak. Věci nám dost vycházely. Měly jsme i potřebný kousek štěstí.“

Svá oblíbená odvětví sestry Machatovy nikdy neopustily. Po skončení aktivní kariéry v gymnastice, ve které reprezentovaly do úctyhodných sedmadvaceti let, se vrhly na trenérskou dráhu. Hana šla spíše uměleckou cestou, Jiřina se trochu více věnovala moderní a sportovní gymnastice. Hana vystudovala na pražské Akademii múzických umění taneční pedagogiku. Učila na brněnské JAMU. Vedle výchovy herců a hudebníků na JAMU učí i  na Masarykově univerzitě. Hana krátce okusila tvrdý trenérský chleba v Itálii, Jiřina si vyzkoušela také zahraniční angažmá - v Rakousku a byla členkou realizačního týmu české reprezentace ve sportovní gymnastice na začátku 80.let. Dlouhé roky pracovala na sportovním gymnáziu na Botanické ulici v Brně. „Naše životy jsou spojené s gymnastikou i tancem. Vedle trénování také klání moderních gymnastek rozhodujeme.“

Jsou narozené ve znamení Lva. Stále nadšené, když dělají nové věci nebo když mohou něco prozkoumat. Spokojením a pohodou zářící ženy rozdávaly radost mnoha generacím. Proč? Jaká vede cesta ke spokojenému životu? „Poctivost k sobě i druhým. Od toho se odvíjí všechno. Stavět se čelem k problémům a radovat se z  maličkostí. Ošklivé věci vyřešit okamžitě. I když to kolikrát hned nejde."

Co řekla Hana? Co se vybavilo Jiřině? Těžko rozlišit... Mluvily prý vždy jedna přes druhou. Mluví tak i dnes. „Byly jsme stále spolu. Věděly  jsme a víme o sobě úplně všechno.“

Použitý materiál:   Bohumil Malášek

Úpravy provedla  za přispění sester Machatových  Hanne Langová