
kdo jsme
Tango - kdo jsme
Neseme název podle značky invalidního vozíčku.
PROČ ?
Protože náš tým - naši společnost tvoří zdravotně znevýhodnění lidé upoutaní na invalidní vozík.
Manažery všech našich velmi náročných a společensky významných projektů jsou ženy a muži vlivem osudu upoutaní na invalidní vozík. Ženy a muži, u nichž každý předpokládá, že pomoc BUDOU vyžadovat, nikoliv jí tolik DÁVAT…!
Již více než 60 tisíc dětí z DD a zařízení pro osoby se zdravotním znevýhodněním (dříve ÚSP) z celé ČR, jimž jsme dokázali udělat Vánoce skutečně Vánocemi, splnit jejich sny.
TANGEM již prošlo 63 lidí, kteří se dostali do určité obtížné životní situace.
- v několika případech byli zdravotně znevýhodnění od narození - většinou vlivem DMO - dětské mozkové obrny
- v několika případech vlivem virózy či onemocnění roztroušenou mozkomíšní sklerózou
- v několika případech vlivem autonehody - rozhodně ne vždy vlastní vinou
- v několika případech vlivem úrazu při sportu a ve volnočasových aktivitách – často skokem do vody, pádem či vlivem skoku do vody někoho jiného
Ve všech případech lidí zdravotně znevýhodněných od narození se jedná o vůbec první zaměstnání a uplatnění v jejich životě. Ve všech případech je TANGO první a jediné, kdo jim nabídl a dal možnost uplatnění, náplň dlouhých a prázdných dní, možnost plánování, cíl, perspektivu...
Víme, že největší bariérou není schod, ale nedostat v životě šanci.
Za svoji činnost jsme držiteli mnoha významných ocenění.
otázky a odpovědi
Přímo či zprostředkovaně (ale vždy ověřeně) se čas od času setkáváme s názory či dotazy, nad nimiž zůstává zdravý rozum skutečně stát. Tak nám dovolte podělit se nejen o ně, ale i odpovědi na ně.
Nepatříte-li do okruhu z něhož vzešli tazatelé níže uvedených dotazů, děkujeme Vám za Váš přístup k životu a přejeme při čtení a hlavně dočtení do konce skutečné pevné duševní zdraví a dostatek silné vůle, abyste při některých dotazech odolali pokušení sáhnout po sklence alkoholu... Řeč je o sekci odpovědí "hlupákům".
Vše je skutečně reálně ze života, pojďme na to.
ty užitečné a normální:
Máme člena rodiny po úrazu páeře, úplně se uzavřel do sebe, zvládli byste nám pomoci?
Odpověď: Samozřejmě, sem s ním, společně to zmákneme - a pokud by ne, alespoň uděláme maximum. Pište - volejte
Ráda bych Vám nějak pomohla, nebude to převratné, ale přece jen, jak to mám udělat a mohu si snížit daňový základ?
Odpověď: Jste moc hodná ! Přivítáme doslova každou korunu. Můžete jako občan či jako firma nebo OSVČ. Rádi si to pro Vás i odpracujeme. Více - rád podpořím
Můžete mi garantovat, že když splním přání z Daruj hračku, tak ho opravdu dostane ten človíček, kterého jsem si vybrala a splnila mu ho?
Odpověď: Ano na 100%.
Na tom si po celou dobu naší existence, již do roku 1997, zakládáme. Od okamžiku rezervace přání ke splnění až po předání domovu a cesty pod stromeček máte o Vašem splněném přání přehled, kde je.
V okamžiku rezervace přání domov ví, že se plní, pak Vy i domov víte, že dárek je odeslán, následně, že je přijat - Vy víte, že splněn - a domov ví, že je splněn a i ví, ve kterém pytli ho má připravený.
Vám přijde potvrzení a certifikáty.
Po dobu příjmu a třídění víme, kdy který dárek dorazil a víme sestavu "třídících skřítků" daný den a komu prošel rukama, včetně mediálních záznamů, že je vše, jak má být.
Domovy si svého "Ježíška" převezmou na Galaprogramu předání v Havlíčkově Brodě a potvrdí to.
Doma dárky z pytlů rozdělí do rodinných skupinek přesně podle jmen a seznamu a tam zabalí pod stromečky.
Z aplikace ví, které dárky tam musí být.
U starších dětí to samozřejmě ví i ony.
Pokud by nebyly, budou se ptát, shánět.
Domovy zasílají fotografie a videa těch nejkrásnějších chvil od stromečků. V souladu s GDPR nesmíme uvést ani domov, ani dítě/klienta, nicméně spousta "ježíšků" si ta svá splněná přání najde.
A nakonec domov každému, kdo si o něj v aplikaci požádá, vystavuje potvrzení o splnění přání.
Pokud by dárek neobdržel, nevystaví ho.
Z naší strany máme navíc mechanismy, kterými jistíme nemožnost zneužití Daruj hračku na straně domovů - třeba personálem, které ovšem nebudeme zveřejnovat.
Od roku 1997 (a to před mnoha lety) k tomu došlo u jedné osoby na straně jednoho z domovů. Věc jsme okamžitě řešili s vedením domova a s dotyčnou osobou byl hodinově rozvázán pracovní poměr, neboť se zjistilo, že to co zkusila v souvislosti s námi a Daruj hračku, praktikovala v domově dělší dobu.
Domovy, které nejsou schopny splnit v této oblasti podmínky "bezpečnosti" dárků, stejně tak jako i respekt a úctu dětí k nim, do Daruj hračku nezařazujeme.
Chováme v obrovském respektu rozhodnutí každého "Ježíška" pomoci a cítíme osobní odpovědnost za bezpečí jím splněného přání.
Objednal jsem dárek a eshop ho dodá později, propadá mi rezervace. Co teď?
Odpověď: Klid, napište nám na darce(@)daruj-hracku.cz.
Uveďte ID přání, ID dítěte a informaci z eshopu o zpoždění dodání.
Pošlete nám zároveň doklad o zaplacení v eshopu.
My rezervaci prodloužíme, jak bude třeba. Děkujeme.
Proč je doba rezervace do odeslání tak krátká nebo proč je tam vůbec?
Odpověď: Protože Ježíšek nepočká a priorita je ten splněný sen, přání, potřeba.
Ze zkušenosti víme, že je stále spousta lidí, kteří si v nějakém hnutí myslí zarezervují dárek ke splnění, ale nakonec ho nesplní.
Zapomenou - nemají čas - odkládají to- nebo už ho mají koupený, ale vozí ho dobu v autě...
A celou tu dobu vlastně blokují tomu človíčkovi splnění přání někým jiným, serióznějším.
hlupákům - co opravdu zaznělo:
"Jak můžete s těma Vašima mrzákama dělat tu sociální rehabilitaci, když
jsou málo vidět, tak jak s nima teda cvičíte, co to je za švindl?"
Odpověď: Na slovo "mrzák" zareagujeme jenom tak, že umíme pomoci a dát uplatnění a šanci lidem se skutečně různými handicapy, tedy i mentálními - takže i Vy se na nás můžete s důvěrou obrátit...
Sociální rehabilitace znamená začleňování do společnosti, poskytování uplatnění a možností ve společnosti a v životě.
Takže není nutné, abychom na jedno místo sváželi desítky lidí a tady tyto lidi s handicapem namáčeli do bazénu a lámali je na žíněnkách nebo masážních stolech.
Ale podle toho, jaké mají schopnosti, vymyslíme programy a projekty a náplně jejich činnosti a pak je do ní vtáhneme, abychom jim ukázali, že i oni mohou ledasco dokázat a že ledasco umí, abychom jim dodali odvahu, kuráž a sebevědomí do dalšího života.
"Proč ty svoje vozíčkáře ukazujete, že něco dělají ?"
Odpověď: Tak to vidíte, Vám vadí, že "je" ukazujeme, jiným vadí, že "je" neukazujeme a co že je to za "švindl", když "oni" nejsou vidět.
Ten, o kom se bavíme, jsou normální živé lidské bytosti, naši kolegové z týmu Tanga (ostatně i ten název neseme podle modelu invalidního vozíku), kterým život mnohdy namaloval startovní čáru do něj o dost jinak, než většině zdravých lidí.
A proč o členech našeho týmu mluvíme, že makají, že nesedí a neskuhrají doma a jsou, i ze svých vozíků tak pekelně užiteční a dokáží pomoct druhým ?
No přece pro inspiraci - ostatním ZP lidem a jejich rodinách, že to vždycky nějak jde...
Zdravým, ve smyslu "když může on na vozíku, proč nemohu já zdravý"...
A také firmám a podnikatelům, že dát uplatnění a práci ZP člověku zkrátka jde - jen trochu zapřemýšlet.
"Koho jste podplatili, že jste dostali takové ceny, kolik Vás to stálo a kde jste na to vzali ?!"
Odpověď: Děkujeme za tento dotaz. Nejdříve odpověď na "cenu". Ano, byla a je vysoká, "koupili" jsme si ta ocenění našimi životy, naším odžitím si toho, čím si každý z nás prošel a tím, že jsme to nezabalili.
Jinak Váš dotaz chápeme jako projev závisti.
A to je - tedy v českých a moravsko-slezských zemích - tím nejrelevantnějším důkazem toho, že jsme v životě a ve své činnosti něco dokázali a že to děláme dobře.
Pomlouvání a závidění se netýká těch, kdož nic nedělají, není o nich slyšet, nic nedokázali, o nic se nesnaží a nijak se neangažují. Není tudíž důvod je shazovat, protože nevyčnívají.
I my Vám tedy přejeme mnoho úspěchů a především gratulujeme, že jste se nikdy neocitla v situaci, v níž jsou naši manažeři nebo lidé, v jejichž prospěch působíme.
"Nebylo by lepší ty invalidy svážet někam na jedno místo do nějakých dílen, a tak jim zajistit jejich integraci do společnosti "?
Odpověď: To není tak úplně hloupý dotaz, takže se omlouváme, že je zde zařazen.
Jednak je špatný termín "integrace". Cožpak už to nejsou lidi?
Onemocněním, úrazem páteře, oslepnutím či ohluchnutím se z nich přece nestala zvířata, které by bylo třeba integrovat do společnosti lidí.
Jsou to stále lidi. To pro začátek.
A hromadné chráněné dílny? Proč ne - ovšem jen jako jedna z možností.
Budu se ptát - vy si představujte a odpovídejte si.
Bude taková dílna na každé vesnici? Asi ne.
Bude v každém městě jako je třeba Velká Bíteš, Hlinsko, Chrudim, Žďár n. Sázavou? Těžko.
Takže budou spíše v Pardubicích, Brně, Jihlavě.
Bydlíte na vsi. Ráno se probudíte a před zrcadlem si řeknete: "tak další vozíčkářovo ráno".
Přijede pro vás auto-svoz, který vás přiloží k dalším 4 vozíčkářům v dodávce.
Doveze vás 40-80 km do dílny, která vám má pomoci "integrovat se do společnosti".
S dalšími 4 vozíčkáři vás vyloží z dodávky, vy vjedete do místnosti - dílny - a zaparkujete u stolu, u kterého sedí dalších 46 vozíčkářů a řeknete si:" Jsem integrován do společnosti".
A po práci Vás zase odvezou do vaší místnosti, kde vás ráno naložili...
Co tomu říkáte?
My se s Tangem snažíme lidem ukazovat jinou cestu - znevýhodněným i zdravým.
"Proč s tím co děláte otravujete normální lidi a firmy? Ať si to řeší stát, ne?"
Odpověď: Protože se i stává, že na místech, kde se o tom rozhoduje, sedí lidé s úplně stejnou schopností empatie, jakou máte vy.
Přejeme Vám pevné zdraví, a především ať se Vám nikdy nic podobného jako těm "nenormálním" nepřihodí, a nemusíte pak také otravovat ty "normální lidi a firmy"...
"Zajímá mě, jak stihnou ty vaši invalidové vyrobit tolik nejrůznějších věcí."
Odpověď: Tak to by nás tedy také zajímalo, v případě kdy by je "ty invalidové" vyráběli.
Máme tým plný borců, ale vyrovit 6 tun věcí...no nevíme...
"Prý si ty hračky z Daruj hračku necháváte, dá se to nějak zjistit, co se s nimi děje?"
Odpověď: Na každý domov je v databázi dětí a jejich přání kontakt na jeho ředitele a odpovědnou kontaktní osobu, kde si lze snadno telefonicky či mailem ověřit, že dané dítě má daný dárek.
Každý domov potvrzuje převzetí dárků od nás.
A stejně kontrolujeme i my domovy, ústavy a zařízení, aby nedošlo ke zneužití ze strany personálu, což se v minulosti před mnoha lety stalo a dotyční dostali hodinovou výpověď.
Vše je zcela konkrétní - domov - dítě - dárek.
Každý dárce - "Ježíšek" ví přesně o pohybu každého svého dárku - od rezervace, přes odeslání, doručení a až po předání.
A totéž vidí u každého svého dítěte a každého jejich přání i každý domov.
Takže "Ježíšek" vidí, že je dárek doručen - pokud ne, oprávněně se ptá.
Naproti tomu domov vidí, že je dárek doručen a ví, že jej tedy musí dostat.
Popravdě, takto se skutečně může zeptat jen člověk, který si nedal tu práci a nic si o pravidlech a průběhu nepřečetl - a především se do akce nikdy nezapojil...
Tím samozřejmě nevylučujeme, že se v tom obrovském množství "Ježíšků", dětí, dárků a rezervací čas od času nestane chyba v přiřazení či označení (nejčastěji ovšem nepozorností samotného dárce) nebo na straně domova zpožděním nahlášení dárku došlého do domova, ale vždy se vše v pořádku vyřeší.
Pokud na své myšlence, že si ty dárky my v Tangu necháváme, opravdu trváte, pak nám nezbývá než konstatovat, jak si v té naší partě vozíčkářů užíváme schovávání 6 tun nejrůznějších věcí, které pak užíváme či zhodnocujeme jejich rozprodejem Aztékům, Laponcům a dalším, aby byla jistota, že si je nepoznají.
Děkujeme za dotaz a připomenutí, že si nesmíme zapomenout pronajmout hangár - tak běžíme!
"Jak to, že si ty děti z děcáků a
ústavů přejí tak drahé dárky, které já nedám doma ani mým vlastním
normálním dětem? To je nemůže někdo nějak umravnit, měly by být vděčný,
že pod stromek vůbec něco dostanou, třeba i po pár jiných dětech?"
Odpověď: Ty "nenormální" děti z "děcáků a ústavů" chodí do škol s těmi "normálními" dětmi, co mají ostatní lidé doma.
A stejně jako ony chtějí mít hezké a moderní věci.
Jsou to úplně stejní kluci a holky, jen když vyjdou ze školy, nejdou k mamince a tatínkovi, ale do domova.
A co Vy? Vy jste někdy zakázala svým vlastním dětem, o co si Ježíškovi mohou a o co si nemohou - nesmějí napsat, přát si?
Nebo Vaši rodiče to takto zakazovali Vám?
Píšete o vděčnosti za jakýkoliv dárek i po pár jiných dětech.
Zeptáme se my - chtěla byste být u toho, aby si Vaše dcera, syn, vnučka, vnuk nebo jiný blízký člověk u stromečku rozbalili starou panenku, poškrábané oježděné autíčko, sepranou mikinu s dírou, žehličku z roku 1970..jako že jim to posílá Ježíšek?
A jak by se to líbilo Vám samotné?
Odpovězte si sama - a nebo ani nemusíte.
Jistě jste si někdy, jako my všichni napsala o drahý či nesmyslný dárek a nedostala jste ho. Tečka. Příště jste byla moudřejší. Jako my všichni.
I oni mají právo si napsat a namalovat o cokoliv.
A když si taková náročná přání namalují obě?
Tak je prostě nedostanou a bude to pro ně prostě poučení pro příští rok. To je vše.
To právo omezovat dětskou dušičku už od mala a dokonce tím, že si nesmí něco po Ježíškovi přát, nenáleží nikomu z nás.
Jen pro Vaši informaci - my domovům hned na začátku doporučujeme "taktiku", aby jedno z přání bylo reálnější, kde je šance na splnění větší a jedno klidně raketoplán, pokud po něm to děcko opravdu touží.
Pak je to otázka tet a strýců v domovech, jak na děti v tomto duchu takticky a také výchovně zapůsobí a je to otázka každého dítěte, jak na to zareaguje.
Všichni víme, že zkušenost je nesdělitelná - a to se týká i dětí a jejich přání.
Vzpomeňme každý sám na sebe.
"Proč pořád mluvíte o vozíčkářích, je to jejich problém, že jsou na vozíku, mně taky nikdo nepomáhá?"
Odpověď: Právě kvůli takovým lidem, jako jste Vy.
Přejeme Vám vše dobré a především, aby ani Vás ani nikoho z okruhu Vašich blízkých nepotkalo nikdy nic podobného...a pokud by přece jen, pak abyste v těžkých chvílích nenarazil sám na sebe.
Jsem pěkně vytočená! S dcerami jsme poslaly holčičce pod stromeček Barbie Popelku s kočárem z dýně, všechny tři holky si s ní parádně vyhrály a vy jste ji vyřadili, že toto Ježíšek nedělá.
Odpověď: V první řadě děkujeme za chuť se zapojit.
Kočár si dobře pamatujeme. Chybělo mu kolo, dvěma koním část ulomené nohy a celé to bylo špinavé i s nalepenou žvýkačkou uvnitř.
Neumíme odpovědět jinak než dotazem, jestli byste toto (vyjma první dceři, když byl kočár nový) a v tomto stavu dala kterékoliv z Vašich dcer a těšila se, ´až si to rozbalí, že jim to posílá Ježíšek?
Dárkyně: No ale to je přece něco úplně jiného, ta holka je z děcáku a za Barbie může být ráda, že ji vůbec dostane.
Odpoveď: Ta "holka z děcáku" je úplně stejná, jako ty tři Vaše doma. Jen na rozdíl od nich nemá nikoho, kdo nebo za co by jí její sen pod stromek splnil a především nikoho, kdy by ji obejmul stejně, jako Vy své dcery, i když tety a strejdové dělají srdcem a duší co mohou, stále to není máma, táta.
"Nebylo by lepší dát pod stromeček každýmu z těch dětí bibli a růženec, by věděly, jak se mají chovat a nemusely být zavřený v děcáku? Jsem praktikující křesťan, vím, o čem mluvím."
Odpověď: Nebylo.
Když už, pak by bylo vhodnější obojí pořídit pod stromeček jejich případným rodičům.
A jistě by neškodilo si v ní, jako praktikující křesťan, sám zalistovat, kdy soucit, pokora a empatie jsou klíčové biblické ctnosti, které tvoří samotný základ křesťanského charakteru a vztahu k bližním.






